I promise be ania

6. ledna 2018 v 20:28 | Barča |  Anorexie
Mám i náramek s tím to slibem, jsem do toho tak moc zažhavená, že mi svět kolem utíká tak moc rychle. Nevšímám si, jak se věci klem mne vyvíjejí. Pohádám se s mámou a je mi to jedo, vlastně za to jsem i ráda. Přátelům se neozývám, ve škole se přetvařuji a nic nedělám. Učení mi nejde, nedokážu se soustředit. Pořád jsem smutná, když mám hlad jdu se najít, když nemám hlad a dostanu jídlo pod nos, vyhodím ho. Jsem křehká jako suchá květina, někdo se mne jen dotkne a já opadávám. Často se mi motá hlava, můj rytmus srdce je jemný, pomalí i rychlí. Radosti jsem opět přišla na kloub, ale chci se nesmát a býti smutná. Nemám ráda, když se usmívám. Jsem pořád zalezlá a nevycházím z pokoje. Všechno mne rozbrečí. Piji velice málo. Jím jen bio a nízko kalorické potraviny. Nemám ráda komunikaci a svěřování se nějaké osobě blízko mě. Čtu si upíří knížky, tak jak to mám ráda. Hraji s ohněm a kružítkem (btw. kružítkem se řežu). Do ruky si řežu věci, které mi ubližují. Nebavím se se všemi, jen s těmi, kteří si mou přítomnost zaslouží. Jsem tichá a stydlivá. Nepotím se. Rychle prochladnu. Jsou mi vidět kosti. Stehna se začínají zmenšovat, břicho začíná být větší = dochází zásoby mému tělu. Břicho začíná být ploché. Hlava se mi začíná více motat, často se mi zatmívá před oči. Nemám hořčík, ale hodně tuku. Přestávám chtít žít. Ztrácím smysl všeho. Pořád mě dokáže něco rozesmát. Začínám být na všechny kolem sebe sarkastická a je mi to jedno. Dělám si co chci, ale nezapomínám na povinnosti. Musím pořádně makat, abych nebyla buřt jako teď. Kašlu na to.... Chci mít tu čest a umřít na anorexii...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama