Anorexie - my story

1. května 2018 v 20:26 | Barča |  Anorexie

ANOREXIE


Jako každý jiný den, jsem se chystala do školy. Venku byla zima, sněžilo a byla tma. Oblékla jsem se, umyla, namalovala, šla na autobus a šla pěšky do školy. Takhle to vypadalo každé ráno, někdy jsem stihla snídani a jindy zase ne. Jak nudné, že? Každý den jsem stála před zrcadlem a dívala se na své odporné tělo, které mi připomínalo mé tlusté rodiče. Vždy byli tlustší než já a to mě na jednu stranu trápilo, ale později vznikla druhá strana a já byla ráda, že nejsem nejtlustší z rodiny.

Čas plynul jako voda a já stála každý den před zrcadlem a byla jsem si čím dál víc odpornější, pohled na sebe byl utrpením, jak se na takovou obludu může vůbec někdo dívat? Každý den jsem si říkala ,,žádné sladké a budeš cvičit!" Jenže jak už to bývá sladké jsem si dala každý den a cvičení vydrželo maximálně tři dny. Ve škole jsem byla každý den sama, nikdo se se mnou nikdy nebavil, byla jsem vždy sama v lavici se svojí odpornou svačinou. Málo kdy se stalo, že jsem ji nesnědla, to se stalo maximálně třikrát do roku. Už je to pár měsíců zpět, co jsem se snažila něco zhubnout, a abych řekla pravdu, moc to nevypadá, že bych zhubla. 17.10.2017 je můj první zápis v deníčku o anorexií, bohužel nevím přesný den a datum, kdy jsem se rozhodla hubnout, ale tohle je orientační datum, kdy jsem přestala trochu jíst. Odpor k jídlu byl brzo. Jak to celé začalo?

Zrcadlo jako každý den a řeč k sobě. ,,Už ne! Já takhle žít nechci!" Škola probíhala normálně, avšak ten to večer, byl zajímavý. Posadila jsem se k počítači a vyhledávala si slovo ANOREXIE. Dověděla jsem se, že je více druhů hubnutí, jak například bulimie, a že tyhle nemoci mají zkratky ana & mia, že jsou blogy a stránky o anorexii, že si anorektičky spolu píší a pomáhají si. Že anorexie neznamená pouze nejíst. Časem jsem si našla i thinspiration a už to jelo. Sestavovala jsem si jídelníčky, nastavila si denní limit příjmu kalorií, hlídala si vše, co jsem snědla. Neměla jsem ráda zeleninu, a tak jsem jedla převážně mandarinky a jablka, před cvičením banán. Denně jsem snědla maximálně 500 kalorií a spálila minimálně 850 kalorií, pokud jsem nešla do posilovny, v takovém případě jsem spálila až 1200 kalorií. Na pití pouze čistá voda, do čaje málo kdy cukr (max. Jedna lžička). Většinou jsem si dala lžičku medu, když už.
Přidala jsem se do mnoha skupin na Messengeru a Facebooku, na Instagramu jsem si udělala mnoho účtu o anorexii, všechny byly zablokovány správci (naštěstí) přesto jsem sledovala pro ana.

Denně jsem stoupala na váhu, měřila si míry, dělala fotky, psala si zápisy. Četla knihy o anorexii a prohlížela si blogy, časem jsem sama psala o anorexii. Koupila si oblečení o několik čísel menší. Z 67 kilo, jsem se dostala na 58 kilo, při výšce 184 cm. Po Vánocích jsem to vzdala a jedla normálně, avšak jsem byla pořád posedlá štíhlostí a tak jsem po měsíci začala zase jíst, ale nebylo to už ono. Chvíli jsem nejedla, a potom jsem se přežrala...
Jak na tom jsem vlastně teď? No pokud vás to zajímá, pořád se plácám v anorexii a trápím své tělo i svou duši. Jím si jak chci, ale hlídám si vše, co sním. Jsem závislá na cukru, ale kdo v dnešní době není... Snažím se nejíst tak jako dřív, příjem kalorií si nehlídám, nemá to smysl. Denně musím snít aspoň jedno jídlo, to jsem si slíbila. Snažím se klesnout pod váhu 60 kilo. Můj mozek nepracuje jak má, jsem vyčerpaná, beru prášky, rifle mi jsou všechny velký. Nosím korzety, abych skryla obří břicho a pásek, aby mi nepadali kalhoty. Ano je to divné, tlustá jsem pořád, ale vše mi padá. Cvičím, když se mi chce, za den ujdu minimálně 6 000 kroků (mimo víkendy bohužel). Nezapisuji si vše co sním, ale hlídám se. Pořád vyhledávám thinspiration a knihy, přislíbila jsem svůj život aně....

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama